Po staletí lidé obdivovali malíře a výtvarníky pro jejich schopnost přenést skutečný, trojrozměrný svět na ploché, dvojrozměrné plátno. Něco takového není žádnou samozřejmostí a výtvarné řemeslo prošlo v tomto směru značným vývojem. Srovnejte schválně následující obrázky. První je fotka z jeskyně Lascaux, druhý je dílem Zdeňka Buriana. Téma je podobné :)
Ponechme nyní stranou estetickou stránku a zabývejme se pouze schopností zachytit věrně realitu. Na rozdíl od pravěké, ploché malby, Burianova ilustrace nám poskytne velmi dobrou prostorovou představu celé situace. Dokážeme odhadnout, jak je kořist daleko od lovců, dokážeme si snadno představit, že bychom byli na jejich místě. Vlastně se při pohledu na ní přímo ocitáme v pozici třetího lovce, který má po pravém boku své druhy, před sebou losa. Takovýhle posun ve schopnosti zobrazit realitu umělcům umožnilo mimo jiné lepší poznání tzv. perspektivy.
Perspektivu můžeme definovat jako způsob, kterým na plochu zobrazíme skutečnost tak, jak ji vidíme.
Aby se nám to podařilo, musíme si nejprve uvědomit, že nevidíme věci takové, jaké skutečně jsou. Podíváte-li se někde v přírodě do dáli, možná uvidíte kopce pokryté lesy. Ačkoliv víme, že stromy jsou obvykle zelené, na větší vzdálenosti nám přijdou zbarvené spíše do modra. Zároveň si všimneme, že barvy jsou v dálce méně jasné, takřka splývají s oblohou. Tomu se říká
vzdušná pespektiva. Podobně víme, že domy jsou větší než lidé. Přesto, pokud někdo stojí blízko k nám, může se nám jevit větší než dům -->
předměty, které jsou od nás dál, se nám jeví menší. Tomu se říká
lineární perspektiva. Dva obrázky pro názornou ukázku:
Tento snímek je z animovaného filmu Bambi. Zelená tráva s postupující vzdáleností přechází do modrého/fialového zbarvení. (c) Disney Enterprises, inc.
(c) Goro Fujita
Předmětem dnešního článku je lineární perspektiva. Ta se vyznačuje nejen zmenšováním předmětů s přibývající vzdáleností, ale rovněž sbíháním linií. Co si představit pod pojmem sbíhání linií? Stačí se podívat například na koleje.
Názorněji:
Obrazy se zvládnutou perspektivou mohou být vskutku dech-beroucí, zvláště pokud se jedná o díla plná geometrických tvarů - například malby architektury a interiérů. Přitom základní pravidla perspektivy jsou poměrně jednoduchá. V podstatě stačí jenom vědět
kam se linie mají sbíhat. Zkusme nyní do tajemství perspektivy trošku proniknout nejprve zkoumáním několika maleb. Až poté se pustíme do bližšího slovního vysvětlení. Jako ilustraci jsem zvolil díla ilustrátora a umělce, který pracuje zejména ve filmovém průmyslu -->
Feng Zhu. Při navrhování rozličných scenérií je perspektiva jeho denní chléb.
(c) Feng Zhu
Bod, do kterého se linky sbíhají se nazývá úběžník. Jeho umístění závisí na úhlu pohledu. Umělec může zvolit kterékoliv místo na horizontu, i když některá umístění jsou nepraktická. Horizont, neboli obzor, je ona modrá čára. Obzor můžeme úplně obecně definovat jako linku, která odděluje zemi od nebe. Když se ale podíváte na oba obrázky výše, tak tato definice úplně nesedí. Na prvním by totiž taková linka musela kopírovat vrcholky hor, na druhém žádnou oblohu ani nevidíme.
Pro adekvátní zachycení perspektivy je důležitý tzv.
pravý horizont. To je horizont tvořený nečlenitým povrchem. Tak třebas pokud jste na otevřeném moři a podíváte se do dáli, vidíte rovnou linku. To je pravý horizont. V této situaci je pravý horizont totožný s
viditelným horizontem. Pokud se přiblížíte ke břehu, pořád uvidíte rovnou linku moře. Pravděpodobně ale nad ní začnou vystupovat koruny stromů, věže vysokých budov... Pravý horizont se nezmění, pořád to bude rovná linka, viditelný bude ovšem jiný. Budou ho tvořit vrcholky stromů, budov... Pravý horizont si můžeme domyslet i v situaci, kdy žádný obzor nevidíme, např. v místnosti. Červené linky na obrázku jsou pomocné linky, ukazují sbíhání linií, tzv. úběžnice.
Všímavější čtenář si jistě všiml, že na obrázcích jsou rovněž linky, které našemu pravidlu zdánlivě odporují. To proto, že obrázky nemusí mít pouze jeden úběžník, ale mohou jich mít více. Opět záleží na úhlu pohledu. Pokud stojíte přímo proti objektu, úběžník bude jenom jeden - jako v případě kolejí. Když se díváte přes hranu, budou úběžníky dva. A když se k tomu díváte z vrchu/zespoda, budou dokonce 3.
Uznávám, že v tento okamžik už obrázek vypadá značně komplikovaně a nepřehledně. Pojďme to vzít tedy všechno od začátku v opačném směru. Představme si, že chceme nakreslit jednoduchý obrázek s adekvátní perspektivou. Obraz můžeme pojmenovat poeticky
Krychle při západu slunce :)) Nejprve zkusíme situaci, kdy stojíme čelně proti krychli. Bude nám tedy stačit jeden úběžník.
Situace s dvěma úběžníky bude podobná.
Poznámka na závěr: Tento článek nemá a nemůže sloužit hlubšímu pochopení perspektivy nebo jejímu praktickému zvládnutí. Doufám nicméně, že alespoň umožňuje trošičku nahlédnout do způsobu, jakým umělci zachycují realitu.
Seriál: Proč se nám líbí...
Reference:
